Komety

Pokud se na kometu díváme z dálky, je nádherná. Dlouhá jasná čára jejich ohonu se táhne po obloze.

Zblízka je ovšem kometa jen špinavý sníh a prach kroužící kolem Slunce a jak se k němu blíží, ohřívají se, odpařují se z nich prachoplynné částečky a tvoří charakteristický ohon, který je dlouhý až miliony kilometrů, zatímco samotné její jádro nemusí být větší než několik kilometrů.

Běžná kometa stráví většinu života lenošením na okraji Sluneční soustavy. Když se vydá na cestu a dosáhne dráhy Jupiteru, led se začne ohřívat.

Ohon komety míří vždy od Slunce

Kometa má dva ohony, jeden iontový a druhý prachový. Iontový ohon je usměrňován slunečním větrem a táhne sebou prachový ohon. Když se kometa otočí kolem Slunce a vrací se, ohon ji předbíhá a letí před ní.

Vždy, když se kometa přiblíží ke Slunci, ztratí část své hmoty, takže postupně ubývá, dokud se z ní nestane jen temný balvan.

Halleyova kometa

Je nejznámější. Britský astronom Edmond Halley si roku 1695 uvědomil, že tři komety pozorované v letech 1531, 1607 a 1682 jsou ve skutečnosti jedna a předpověděl, že se znovu objeví roku 1758. Nikdo mu příliš nevěřil a Halley bohužel zemřel roku 1742, takže se své velké slávy nedožil.

Halleyova kometa naposled minula Zemi roku 1986 a vrátí se znovu roku 2062.

Ještě jednou

Kometa je prostě shluk prachu a ledu, který když se přiblíží ke Slunci, žár vytvoří kolem jádra komety oblak prachu a plynu - ten se nazývá koma. Sluneční vítr ho pak rozfouká do ohromného chvostu, plyn září a prach odráží sluneční paprsky.

Chvosty komet jsou řídké, takže Země jimi může proletět bez úhony.