Něco o Vesníru

 

Podle výsledků vědeckých výzkumů vznikl vesmír tzv. "velkým třeskem". Původně byla všechna hmota stěsnána v jednom bodu s hustotou a teplotou, kterou kdybychom chtěli vyjádřit ve °C, museli bychom napsat číslo s 33 nulami. Takovou teplotu ovšem předpokládáme v době nejblžší vlastnímu vzniku vesmíru. Co bylo na samém počátku, v době, kdy byl vesmír mladší než 
0,0000000000000000000000000000000000000000001 sekundy, to nelze pomocí současné fyziky zjistit.

Vesmír tedy vznikl před 15 miliardami let právě z tohoto nepředstavitelně hmotného bodu mohutnou explozí, které se říká "velký třesk". Od té doby se neustále rozpíná a zároveň chladne. Jednotlivé galaxie se od sebe neustále vzdalují, což dokážeme měřit - průměrná hodnota rychlosti tohoto pohybu je 15km/s na každý milion světelných roků vzdálenosti mezi galaxiemi (Hubbleova konstanta).

Až půl milionu let po velkém třesku vznikly první hmotné částice, které po dalších milionech let vytvořily hvězdy a celý známý vesmír.

Co je světelný rok?

Světlo letí rychlostí přibližně 300 000 km/s. Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok - je to pro představu asi 10 bilionů kilometrů.

Jak velký je vesmír?

Jak bylo řečeno, vesmír se neustále rozpíná. Čím dále se od nás určitá galaxie nachází, tím rychleji se pohybuje. (Hubbleova konstanta popsána výše.)

Pokud se budeme dívat na hvězdu, která je od nás vzdálena miliardu světelných let, díváme se vlastně do minulosti - vidíme ji totiž tak, jak před miliardou let hvězda vypadala, tak dlouho trvalo světlu, které pozorujeme, než k nám dolétlo.

To znamená, že pokud je vesmír starý 13-15 miliard let, je hranice pozorovatelného vesmíru koule o poloměru 13-15 miliard let. (Střed koule jsme my.)

Záření kosmického pozadí

V roce 1948 astronomové předpověděli, že záření z doby těsně po velkém třesku by mělo ještě někde ve vesmíru být.

Radioastronomové A.Penzias a R.Wilson z Bellových laboratoří u Holmdelu v New Jersey měli problém s nepříjemným šumem v anténě, kterou postavili pro účely rádiového spojení s družicemi Země. Nejdříve si mysleli, že jde o holubí trus v ústí trychtýřové antény, ale když sdělili kolegům v Princetonu, že teplota toho, co onen šum způsobovalo, je asi 3 kelviny - něco málo nad absolutní nulou (-273°C), astronomové z Princetonu pochopili, že se konečně podařilo objevit zbytkové záření z velkého třesku. Penzias a Wilson tak získali Nobelovu cenu za fyziku.

Budoucnost vesmíru

Existují dvě hlavní teorie, jak se bude vesmír dále vyvíjet, přičemž mezi nimi je rozhodující určení množství hmoty, jíž vesmír obsahuje. Pokud je jí méně, než určitá hranice, je vesmír "otevřený" a bude se stále rozpínat, což znamená, že ho čeká další ochlazování a pomalá a mrazivá "smrt".

Pokud ale množství hmoty ve vesmíru onu hranici přesahuje, jde o "uzavřený" vesmír. ten po dosažení určité maximální velikosti zastaví zvětšování svého objemu a začne se smršťovat. Vlivem gravitace jednotlivých těles se všechna hmota vrátí zpět do jednoho bodu - superžhavého a neuvěřitelně malého objemu, tedy do stádia před velkým třeskem. Je možné, že potom nastane "velký třesk" znovu....

Na toto téma si jistě další teorie každý rozvine sám...

Co je světelný rok?

Světlo letí rychlostí přibližně 300 000 km/s. Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok - je to pro představu asi 10 bilionů kilometrů.

Jak velký je vesmír?

Jak bylo řečeno, vesmír se neustále rozpíná. Čím dále se od nás určitá galaxie nachází, tím rychleji se pohybuje. (Hubbleova konstanta popsána výše.)

Pokud se budeme dívat na hvězdu, která je od nás vzdálena miliardu světelných let, díváme se vlastně do minulosti - vidíme ji totiž tak, jak před miliardou let hvězda vypadala, tak dlouho trvalo světlu, které pozorujeme, než k nám dolétlo.

To znamená, že pokud je vesmír starý 13-15 miliard let, je hranice pozorovatelného vesmíru koule o poloměru 13-15 miliard let. (Střed koule jsme my.)

Záření kosmického pozadí

V roce 1948 astronomové předpověděli, že záření z doby těsně po velkém třesku by mělo ještě někde ve vesmíru být.

Radioastronomové A.Penzias a R.Wilson z Bellových laboratoří u Holmdelu v New Jersey měli problém s nepříjemným šumem v anténě, kterou postavili pro účely rádiového spojení s družicemi Země. Nejdříve si mysleli, že jde o holubí trus v ústí trychtýřové antény, ale když sdělili kolegům v Princetonu, že teplota toho, co onen šum způsobovalo, je asi 3 kelviny - něco málo nad absolutní nulou (-273°C), astronomové z Princetonu pochopili, že se konečně podařilo objevit zbytkové záření z velkého třesku. Penzias a Wilson tak získali Nobelovu cenu za fyziku.

Budoucnost vesmíru

Existují dvě hlavní teorie, jak se bude vesmír dále vyvíjet, přičemž mezi nimi je rozhodující určení množství hmoty, jíž vesmír obsahuje. Pokud je jí méně, než určitá hranice, je vesmír "otevřený" a bude se stále rozpínat, což znamená, že ho čeká další ochlazování a pomalá a mrazivá "smrt".

Pokud ale množství hmoty ve vesmíru onu hranici přesahuje, jde o "uzavřený" vesmír. ten po dosažení určité maximální velikosti zastaví zvětšování svého objemu a začne se smršťovat. Vlivem gravitace jednotlivých těles se všechna hmota vrátí zpět do jednoho bodu - superžhavého a neuvěřitelně malého objemu, tedy do stádia před velkým třeskem. Je možné, že potom nastane "velký třesk" znovu....

Na toto téma si jistě 

Co je světelný rok?

Světlo letí rychlostí přibližně 300 000 km/s. Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok - je to pro představu asi 10 bilionů kilometrů.

Jak velký je vesmír?

Jak bylo řečeno, vesmír se neustále rozpíná. Čím dále se od nás určitá galaxie nachází, tím rychleji se pohybuje. (Hubbleova konstanta popsána výše.)

Pokud se budeme dívat na hvězdu, která je od nás vzdálena miliardu světelných let, díváme se vlastně do minulosti - vidíme ji totiž tak, jak před miliardou let hvězda vypadala, tak dlouho trvalo světlu, které pozorujeme, než k nám dolétlo.

To znamená, že pokud je vesmír starý 13-15 miliard let, je hranice pozorovatelného vesmíru koule o poloměru 13-15 miliard let. (Střed koule jsme my.)

Záření kosmického pozadí

V roce 1948 astronomové předpověděli, že záření z doby těsně po velkém třesku by mělo ještě někde ve vesmíru být.

Radioastronomové A.Penzias a R.Wilson z Bellových laboratoří u Holmdelu v New Jersey měli problém s nepříjemným šumem v anténě, kterou postavili pro účely rádiového spojení s družicemi Země. Nejdříve si mysleli, že jde o holubí trus v ústí trychtýřové antény, ale když sdělili kolegům v Princetonu, že teplota toho, co onen šum způsobovalo, je asi 3 kelviny - něco málo nad absolutní nulou (-273°C), astronomové z Princetonu pochopili, že se konečně podařilo objevit zbytkové záření z velkého třesku. Penzias a Wilson tak získali Nobelovu cenu za fyziku.

Budoucnost vesmíru

Existují dvě hlavní teorie, jak se bude vesmír dále vyvíjet, přičemž mezi nimi je rozhodující určení množství hmoty, jíž vesmír obsahuje. Pokud je jí méně, než určitá hranice, je vesmír "otevřený" a bude se stále rozpínat, což znamená, že ho čeká další ochlazování a pomalá a mrazivá "smrt".

Pokud ale množství hmoty ve vesmíru onu hranici přesahuje, jde o "uzavřený" vesmír. ten po dosažení určité maximální velikosti zastaví zvětšování svého objemu a začne se smršťovat. Vlivem gravitace jednotlivých těles se všechna hmota vrátí zpět do jednoho bodu - superžhavého a neuvěřitelně malého objemu, tedy do stádia před velkým třeskem. Je možné, že potom nastane "velký třesk" znovu....

Na toto téma si jistě další teorie každý rozvine sám...další teorie každý rozvine sám...