Mars
Mars je jediná planeta zářící na noční obloze červeně - tuto barvu získává díky množství železa v půdě. Protože pro starověké národy symbolizovala červeň krev, oheň a válku, byla planeta pojmenována po římském bohu války.
S naší Zemí má mnoho společného. Dny trvají přibližně stejně dlouho, to samé platí i o ročních obdobích, obě planety mají hory, pouště, kaňony, sopky a dokonce polární čepičky.
Na jeho povrchu jsou řečiště, kde zřejmě kdysi tekla voda byl proto Zemi dneška velmi podobný - nyní se voda na Marsu vyskytuje pouze v pevném stavu v polárních oblastech.
Mars má velmi slabou atmosféru složenou převážně z oxidu uhličitého. Změna ročních období na něm vyvolává ohromné prachové bouře.
Čísla
| Průměrná vzdálenost od Slunce | 228 milionů km, tj. 1,52 násobek vzdálenosti Země od Slunce |
| Doba oběhu kolem slunce | 1,88 pozemského roku |
| Doba rotace | 1 pozemský den |
| Průměr | 6787 km, tj. 0,53 násobek zemského průměru |
| Gravitace | 0,38 násobek zemské gravitace |
| Měsíce | 2 |
| Prstence | žádné |
| Hmotnost | desetina hmotnosti Země |
| Průměrná povrchová teplota | - 63°C |
| Hlavní atmosférické plyny | převážně oxid uhličitý |
Měsíce
Fobos (strach) má průměr kolem 28 km a oběhne kolem Marsu za 7 hodin a 39 minut, jeho skalnatý povrch je posetý krátery.. Deimos (hrůza) má v průměru jen 16 km a oběhne Mars jednou za 30 hodin, má mnohem hladší povrch.
Oba vypadají jako jako šedivé brambory a byly původně planetkami, které Mars později zachytil.
Sopka Olympus Mons
Je největší sopkou ve sluneční soustavě a nachází se právě na Marsu. Tyčí se do výšky 29 km, což je více než trojnásobek výšky Mount Everestu. Kráter má široký 80 km, ovšem už dlouhé věky nic nechrlí - je již vyhaslý.
Dalším zajímavým místem je Valles Marineris - soustava kaňonů táhnoucí se v délce 4800 km.
Mars
Mars – tato rudá planeta je více než sto let spojována s mimozemským životem. Dodnes si však uchovala své tajemství. Ani s dnešními poznatky ze sond nemůžeme otázku existence života na Marsu s určitostí potvrdit ani vyvrátit, ačkoli je Mars bezesporu nejsledovanější planetou Sluneční soustavy. Mars byl přínosem pro lidské poznání i v dobách Johannese Keplera, kterého pozorování Marsu přivedlo ke třem zákonům o pohybu planet. |
Život na MarsuMars, známý jako Rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem Sluneční soustavy. Jeho význačnost spočívá v tom, že v minulosti, ale i dnes lidé spojují tuto planetu s mimozemskou formou života. V roce 1996 byl zkoumán meteorit z povrchu Marsu, nalezený v Antarktidě. Po jistou dobu se zdálo, že v něm jsou primitivní stopy života z období před 3,8 miliardami let. Další podrobné průzkumy tohoto meteoritu domněnku nepotvrdily. Rozpětí teplot, které dnes na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě ), by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života, žijící na Zemi.SondyMyšlenka mimozemského života a snaha o poznání pravdy přivedla americké vědce již v roce 1975 k vyslání dvou kosmických sond (Viking 1 a Viking 2) na Mars. Kamery sond nenalezly stopy rostlin ani živočichů, z povrchových vzorků byla přímo na místě provedena chemická analýza, která existenci života nepotvrdila ani nevyvrátila. V roce 1996 na Marsu přistála sonda Mars Pathfinder, která podrobně prozkoumala bezprostřední okolí přistání (vozítko Sujourner) Marsu. V roce 1997 k Marsu přilétla sonda Mars Global Surveyor (MGS), která prováděla podrobný průzkum celé planety do roku 2006. V roce 2004 mise Mars Exploration Rover (MER) dopravila na povrch dvě výkonná vědecká vozítka Spirit a Opportunity. V roce 2006 dolétla k planetě sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO). V roce 2008 dolétla k Marsu další americká sonda Fénix se stejnojmenným vozítkem o hmotnosti 410 kg. Následovníkem bude celá obří laboratoř Mars Science Laboratory, která k Marsu poletí pravděpodobně v roce 2011. Třímetrový kolos s hmotností 900 kg bude schopen samostatného pohybu po povrchu planety. Jediná evropská sonda, která zkoumá planetu je Mars Express z roku 2003. Bezchybně funguje orbitální modul, přistávací modul Beagle 2 selhal. |
PovrchPovrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars – podle boha válek). Obrovské sopky, z nichž ta největší – Olympus Mons (24 km vysoká, 550 km široká, kráter o průměru 72 km) je největší sopkou Sluneční soustavy, jsou zkamenělými svědky vývoje planety. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky z Vikingů, Pathfinderu a MGS ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Přítomnost vody prokázal i přímý výzkum povrchu Marsu za pomoci různých vozítek. Byly nalezeny pískovcové sedimenty charakteristické pro vodní aktivitu. Z toho, co o Marsu víme, se zdá, že dříve byl Mars vlhčí a teplejší, než je dnes.AtmosféraSložení atmosféry: 95,3 % CO2; 2,7 % N2; 1,6 % Ar; 0,14 % O20,07 % CO; 0,03 % H2O. Rychlost větru naměřena až 450 km/hod.MagnetosféraMars nemá v současné době žádné globální pole. Sonda MGS ale prokázala remanentní pole v marsovských horninách. To znamená, že Mars v minulosti magnetické pole měl. Patrné je také jeho přepólovávání. Z neznámých důvodů Mars o své magnetické pole přišel.MěsíceMars má dva malé měsíce – Phobos (Strach) a Deimos (Hrůza). Pravděpodobně to dříve byly planetky, které Mars zachytil svou gravitací. Je těžké zpozorovat je i velkým dalekohledem, protože mají průměr jen 23 a 16 km a jde o nepravidelná skaliska posetá krátery. |
Základní data o Marsu |
Historie poznávání Marsu |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie Marsu |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
1. Mars – celkový pohled; 2. Polární čepičky z HST;
4. Phobos; 5. Deimos.
6. Olympus Mons – největší sopka Sluneční soustavy (27 km).
8. Twin Peaks – Místo přistání Mars Pathfinderu;
10. „Tvář“ – Viking, 1977; |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
