Venuše

Venuše 
Venuše

Venuše je naše nejbližší planetární sousedka a na naší obloze září velmi jasně. Pojmenována je podle římské bohyně lásky a krásy. V minulosti se dlouhou dobu soudilo, že by na ní mohl existovat život. Později se však ukázalo, že na ní panují vysoké teploty - až 500°C. To ale vzdálenosti od Slunce neodpovídá.

Může za to její atmosféra, která je velmi hustá, takže záření od Slunce jí pronikne velmi snadno a ohřívá povrch planety. Teplo vyzářené povrchem zpět ale uniknout nemůže - tento přebytek tedy zůstává na planetě. Tomuto procesu říkáme skleníkový efekt. Přeměňuje Venuši v peklo s vysokou teplotou a tlakem téměř 100krát větším než na Zemi.

Povrch této planety brázdí vysoká pohoří. Venuše je geologicky činná, takže má aktivní sopky.

Povrchové útvary, které vystupují nad průměrnou úroveň planety, připomínají světadíly na Zemi. Mezi nimi mohly kdysi existovat oceány, ale ty by se už před dávnou dobou zcela vypařily.

Venuše se kolem své osy otočí jednou za 243 dní, Slunce obletí za 225 dní, což znamená, že den je ne ní delší než rok.

Pro vědce bylo vždy těžké planetu Venuši zkoumat, dalekohledem se totiž díky její atmosféře na povrch nikdo nepodívá. Sovětská meziplanetární sonda Věnera byla schopna poslat na Zemi několik záběrů povrchu, ale fungovala pouhých 57 minut, než se roztekla. Je důvod domnívat se, že původní povrch této planety byl stejně již dávno zničen a nyní můžeme zkoumat jen vrstvu lávy, která ho zakryla.

Čísla:

Průměrná vzdálenost od Slunce 108 milionů km, tj. 0,72 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 0,62 pozemského roku
Doba rotace 243 pozemských dní
Průměr 12 102 km, tj. 0,95 násobek zemského průměru
Gravitace 0,88 násobek zemské gravitace
Měsíce žádné
Prstence žádné
Hmotnost čtyři pětiny hmotnosti Země
Průměrná povrchová teplota 500°C
Hlavní atmosférické plyny oxid uhličitý

 

 

Venuše

Venuše, sousedící se Zemí, je zahalená v husté atmosféře a dobře odráží sluneční svit. Proto a je proto snadné ji nalézt v některých obdobích na obloze jako Večernici nebo Jitřenku. Díky neměnnosti počasí se povrch planety téměř nezměnil ani za milióny let.


 

Charakteristika Venuše

Venuše je druhou planetou od Slunce a její dráha leží nejblíže Země. Má obdobnou velikost a hmotnost jako Země. Tím ale podobnost obou planet končí. Hustá oblaka obsahující i kyselinu sírovou zabraňují přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu dosahuje teplota povrchu Venuše až480 °C. Venuše krouží kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů km s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (ve směru hodinových ručiček, proti oběhu, tzv.retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za oblet Slunce. 

Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta ve vhodné poloze po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Někdy můžeme Venuši spatřit na západní obloze jako první objekt noční oblohy po západu Slunce – proto jí lidé říkají Večernice. O tři měsíce později je na východní obloze stejná planeta viditelná jako poslední svítící objekt noci – Jitřenka.
Povrch této „sestry“ Země, zahalený v husté atmosféře, nám umožnily pozorovat teprve kosmické sondy, které sestoupily až k jejímu povrchu. Kosmická sonda Magellan, vypuštěná na oběžnou dráhu Venuše, zmapovala radarem detaily povrchu a objevila obrovské krátery, způsobené dopadem meteoritů. Podmínky na Venuši jsou z pohledu člověka dosti nepříznivé: 95krát vyšší tlak než na Zemi, deště kyseliny sírové a teplota 480°C. Tuto vysokou teplotu způsobuje skleníkový efekt. Sluneční záření proniká hustou atmosférou a ohřívá Venuši. Tepelné záření jejího povrchu však atmosféra s velkým podílem CO2 nepropustí zpět do vesmíru. Ve vyšších vrstvách atmosféry by mohly přežívat nízké formy organismů (bakterie). Na Venuši je mnoho sopek, některé až 3 km vysoké a 500 km široké. Krátery, sopky a ztuhlé potoky lávy se za miliony let téměř nezměnily – nejsou tam bouřky, změny teplot, led ani jiné činitele, způsobující zvětrávání. 

Venuše nemá magnetické pole, ionizovaná atmosféra ale odklání sluneční vítr obdobně jako magnetosféra u jiných planet. Hovoříme o existenci tzv. pseudomagnetosféře.


 

Základní data o Venuši

Důležité objevy

hmotnost 4,87×1024 kg
průměr 12 100 km
hustota 5250 kg m−3
povrchová teplota max. 480°C
doba otočení kolem osy 243 dní
doba oběhu kolem Slunce 224,7 pozem. dní
průměrná vzdálenost od Slunce 108×106 km
počet měsíců 0
atmosféra CO2 (96 %), N2 (3 %),  
SO2, H2O, CO,   
He, Ne, HCl, HF
1610 Galileo pozoruje fáze Venuše
1958 Rádiová měření teploty
1962 Mariner 2 jako první sonda, prolétající kolem Venuše, potvrzuje její vysokou teplotu
1974 Mariner 10 pořizuje 4 000 snímků oblak
1978 První podrobné mapy, pořízené sondou Pioneer
1990 Sonda Magellan zahajuje podrobné mapování
2006 Sonda Messenger prolétá poprvé kolem Venuše. Druhý průlet nastal v roce 2007.

Fotografie Venuše

Venuše ze ZeměVenušeVenuše - topologie povrchu. Sonda Magellan 
Venuše - MagellanVenuše - MagellanVenuše - Magellan

Poslední dva snímky jsou velmi podrobné snímky povrchu Venuše. Byly složeny z mnoha set radarových snímků Venuše pořízených sodnouMagellan, ale i ze snímků předchozích sond Mariner a některých Veněr. Veškeré snímky byly počítačově zpracovány, projektovány na kulovou plochu a uměle převedeny do viditelné oblasti spektra.